Město Mimoň a jeho okolí patří mezi archeologicky nejzajímavější oblasti českolipského regionu, o čemž se vlastivědní badatelé přesvědčovali již od 19. století.
Nadšenci z řad obyvatel, zejména Edmund Friedrich či Karl Suske, stačili před nuceným odsunem do Německa položit základy současného stavu poznání minulosti Mimoňska. I když zůstalo mnoho předválečných nálezů nezvěstných a rovněž dokumentace se nedochovala v plné míře, je s jistotou možno doložit lidské aktivity již do období mladší doby kamenné. Středověké osídlení města je koncentrováno zejména okolo Kostelního vršku a náměstí Čsl. Armády. Jak potvrzují archeologické nálezy, strategická poloha na místě dnešního kostela sv. Petra a Pavla zaujala slovanské osadníky, kteří zde v průběhu 11. či 12. století pravděpodobně vybudovali správní hradiště, ve 13. století transformované do podoby středověkého hradu. Starší lidskou přítomnost na Kostelním vršku dokládají fragmenty keramických nádob z 2. poloviny 9. – 1. poloviny 10. století. Město v dnes známém rozsahu je produktem až novověké výstavby. Z 16. až 19. století pocházejí takové památky, jako byl zámek ve východní části dnešního náměstí 1. máje, zbouraný v roce 1985. Se zámkem souvisel i Lázeňský (Zámecký) most při soutoku Ploučnice a Panenského potoka. Mezi další novověké památky patří i barokní kostel sv. Petra a Pavla na Kostelním vršku či areál kaple Božího hrobu a k němu přiléhající špitál.
V současné době získávají archeologové nové poznatky na území měst převážně dokumentací stavebních prací. Nejinak je tomu v Mimoni. Nejvíce informací o novověké zástavbě přinesla plynofikace v letech 2000 až 2002. Díky archeologickému výzkumu na této akci dnes víme, že v době požáru města v roce 1806 měla zástavba centra podobné prostorové rozmístění jako dnes. Naopak stopy středověkých a pravěkých aktivit v tomto prostoru nebyly prokázány. Středověké osídlení, krom již zmiňovaného Kostelního vršku bylo dosud předpokládáno jižně od současného městského těžiště. Pro důkladné poznání pohřbených stop minulosti na katastru Mimoně a uchování unikátních pozůstatků dějin města je zapotřebí úzká spolupráce stavebníků na všech akcích s příslušným archeologickým pracovištěm. Na území okresu Česká Lípa je organizací pověřenou výkonem archeologické památkové péče Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě. Více informací o povinnostech stavebníků a archeologii regionu jsou dostupné na webových stránkách českolipského muzea.
V roce 2009 došlo v souvislosti s budováním infrastruktury a rekonstrukcí budov k několika významným objevům. Na jaře začala rekonstrukce Špitálu u Božího hrobu na muzeum. Jak napovídá nápis nad vchodem do budovy, byl Špitál postaven kolem roku 1680. Do dnešní doby prošel několika úpravami, k zásadní změně podoby ale nedošlo. Nyní bylo v přízemí celého objektu naplánováno snížení úrovně podlahy. Během 28 dní, kdy se výzkumu kromě zaměstnanců a brigádníků VMG ČL zúčastnili i studenti mimoňského gymnázia, byly napříč budovou položeny tři archeologické sondy o celkové délce dvanáct metrů. Zároveň bylo dokumentováno padesát metrů mechanických výkopů. Po stržení betonové podlahy z dvacátého století se pracovníkům naskytl pohled na pozůstatky podlahy prkenné, které se ve formě otisků trámů v zemině a písečného podsypu pod prkny vzácně dochovaly do současnosti. Dle nálezových okolností a příslušných nálezů kovového inventáře a keramických zlomků lze s určitostí říci, že se jednalo o původní podlahu špitálu ze 17. a 18. století. Pod úrovní podlahy čekalo archeology další překvapení. V půlmetrové hloubce pod současným povrchem odkryli několik desítek centimetrů mocnou kulturní vrstvu bohatou na keramické fragmenty typické pro časový horizont druhé poloviny 13. století až 15. století. Na území Mimoně se jedná o vůbec první stopy středověkých aktivit severně od náměstí 1. máje. Střepy ze stolní keramiky ale i tkalcovské přesleny a kovové předměty, zejména železné hřeby, naznačují, že se na tomto místě nacházelo jedno z ohnisek mimoňského vrcholně středověkého osídlení. Pohled do starších pramenů také naznačuje, že kaple Božího hrobu mohla být vystavena na místě středověkého kostela sv. Kříže. Tato fakta zapadají do současné obecné představy středověkých sídel, která se, tvořena malým počtem usedlostí, volně koncentrovala okolo panského sídla, případně sakrálního objektu, jímž je v tomto případě současný Kostelní vrch. Proto nejsou archeologické nálezy pro období středověku znatelné plošně pod městským centrem, ale jsou odkrývány jednotlivé shluky, často vzdálené několik set metrů. To bylo možno znovu ověřit i v letošním roce, kdy výzkum během pokládky inženýrských sítí v Barvířské ulici mezi Božím hrobem a náměstím, i přes značnou hloubku tří metrů, nepřinesl žádné nálezy ani pozitivní pozorování. Kromě situací z historických období stojí za zmínku rovněž nález pravěké keramiky coby intruze ve středověké kulturní vrstvě pod podlahou rekonstruovaného Špitálu. S největší pravděpodobností náleží do doby bronzové nebo starší doby železné.
Další stavební akcí, která jistě neunikla pozornosti mimoňských občanů, je rozsáhlá rekonstrukce Zámeckého mostu přes řeku Ploučnici, kde budou zcela nahrazeny dva západní oblouky. Existenci dřevěného mostu v blízkosti zámku (dnes již strženého) předpokládáme již v 1. polovině 17. století. Nejpozději ve 2. polovině 18. století došlo k jeho nahrazení kamennou konstrukcí. Zejména kvůli častým povodním byl most opakovaně opravován. Nejvíce však utrpěl necitlivou „památkovou péčí“ minulého režimu, kdy byl nejzápadnější oblouk kompletně zaasfaltován. V září 2009 proběhl na tělese mostu předstihový archeologický průzkum s užitím detekční techniky, který potvrdil teoretické předpoklady, že se zde vlivem častých stavebních úprav artefakty neuchovají ve velké kvantitě, i když v novověku tvořil most součást intenzivní komunikace. Touto prospekcí byly nalezeny čtyři desítky kovových předmětů, zejména železné zákolníky od vozů, prvorepublikové mince, ale i slitek stříbra. Vlastní archeologická sondáž odhalila minimálně tři různé úrovně dlažeb. V nejvýchodnější části je most dnes nejlépe zachován. Pro narušenou střední část mostu se povedlo najít jiný zdroj informací. Díky odkrytí zeminy u paty pilíře na východním břehu řeky spatřila světlo světa jedlová kulatina, léta schovaná v jílu a vodě, tvořící podklad kamenné konstrukce. Odebraný vzorek byl podroben dendrochronologické analýze, jež ukázala, že krátce po roce 1832 došlo k zásadní přestavbě mostních kleneb a pilířů.
Zatím poslední z mimoňských výzkumů tohoto roku není dosud v plné míře zpracován ale mohlo by se jednat o nejzajímavější objev posledních let. V dva metry hlubokém liniovém výkopu pro plynové vedení na jižní straně náměstí 1. máje, mezi řekou Ploučnicí a Malou ulicí, se v hloubce jeden a půl metru podařilo identifikovat zbytky zahloubené stavby. Z nezvykle velikého objektu o délce minimálně deset metrů byl získán značný počet vrcholně středověké keramiky, nejcennější jsou ale otisky trámových konstrukcí v přepálené hliněné omazávce. V profilu výkopu bylo možno dokumentovat kamenné základy z pískovce a neovulkanitů, nad nimi trámové příčky členící objekt na několik částí. O značném stáří stavby svědčí, kromě nalezených artefaktů, také fakt, že její orientace nijak nekoresponduje se současnou zástavbou.
Text: Štěpán Havel, archeologický terénní technik VMG ČL