Jeden z nejnaléhavějších úkolů dnešní doby spočívá v mezináboženském dialogu. Vývoj posledních let i dní ukazuje, jak významnou roli tento aspekt lidské komunikace představuje a navzdory rozumovému a technickému rozvoji stále zůstává klíčový. Ignorování této sféry lidské osobnosti a komunikace vede nejen k ochuzení kultury, ale i k vzájemnému odcizení.
Setkání dvou odlišných kultur, které se neděje v duchu konfrontace, ale dialogu, je nesmírně obohacující pro obě strany zvláště je-li využití univerzální jazyk překračující všechny hranice - hudba. Záměrem mnichů školy Tendai a souboru Schola Gregoriana Pragensis se již v roce 2000 stalo vytvoření dialogu dvou duchovních kultur na základě repertoáru buddhistické a křesťanské tradice. Tato meditativní setkání se zaměřují jednak na zajímavé kontrasty v pojetí hudebního výraziva, současně chtějí představit i určité prvky, které jsou přítomny v obou tradicích, tedy v gregoriánském chorálu coby nejstarším liturgickém zpěvu křesťanského západu, a zpěvech šómjó, které dodnes tvoří důležitou součást liturgie klasického proudu japonského buddhismu. Unikátní projekt Blízké hlasy z dáli se po osmi letech opět vrací do svého srdce, města České Lípy.
Schola Gregoriana Pragensis byla založena Davidem Ebenem v roce 1987. Soubor se řadí mezi přední světové interprety středověké duchovní hudby. Zaměřuje se jak na sémiologickou interpretaci gregoriánského chorálu podle nejstarších neumatických pramenů z 10.-11. století, tak i na uvádění gregoriánských zpěvů vlastní české chorální tradice včetně rané polyfonie. Díky intenzivnímu studiu středověkých pramenů zaznívá v programech často i řada unikátních nově objevených skladeb ze 13.-15. století. Schola se intenzivně věnuje také nahrávání a často koncertuje doma i v zahraničí. Její zakladatel David Eben v roce 1991 absolvoval na pařížské konzervatoři (Conservatoire Nationale Supérieur de Musique de Paris) obor dirigování gregoriánského sboru a v následujícím roce působil jako dirigent souboru Choeur grégorien de Paris.
Gjosan-rjú Tendai šomjó je soubor tvořený tendaiskými mnichy, kteří se kromě liturgických povinností ve svých titulárních chrámech v různých krajích Japonska věnují rovněž výuce šómjó – části budhistické liturgie – a jeho veřejnému provozování nad rámec liturgie. Styl šómjó je součástí výjimečných esoterických transformačních obřadů, jako je svěcení, pokání, pohřby či rituální očista národa.