Nepřipadá Vám, že různých subjektů zabývajících se ekologií je už tolik, že se v nich běžný občan přestává orientovat?
Jako středoškolský učitel jistě víte, že ekologie studuje zejména vztah člověka k prostředí. V minulých letech skutečně vzniklo mnoho subjektů, které mají ekologii v názvu, a hodně subjektů na „ekologii“ postavilo svoji činnost - za největší třeba Ekokom apod. Dezorientovaného běžného občana spíše mrzí, že přestává chápat, o co v tomto státě jde.
A Vy jste zorientovaný? O co v tomto státě jde?
Náš stát stále více nese znaky typické rozvojové země. Dochází k drancování našeho nerostného bohatství - sklářské písky, štěrkopísky, kamenivo – mluvím je o nejbližším okolí České Lípy. Náš průmysl se orientuje skoro výhradně na automobily. Legislativa je složitá, zákony mají často životnost banánů, o korupci nemá cenu psát. Schopní mladí lidé po tisících opouštějí zdejší ráj to na pohled a mizí v zahraničí a nám vládnou ti, kteří vládnou.
Jak byste stručně specifikoval činnost Ekoporadny Orsej?
Poskytujeme ekologické poradenství, pořádáme akce pro veřejnost, spolupracujeme s dalšími středisky projektu, přijímáme zvířata do provizorní záchranné stanice. Snažíme se trochu ovlivnit veřejnost a instituce ve smyslu přátelštějšího přístupu k okolí.
S jakými problémy se na Vás může obrátit běžný občan?
Vyberu jen z posledních dní: jak „ozelenit“ provoz kanceláře, komu nahlásit výskyt křídlatky, jak ekologicky zlikvidovat CD, kde se informovat o akcích pro veřejnost. Přišlo rovněž několik starších lidí s požadavkem pomoci ke „zklidnění“dopravy v rezidenčních částech města. Nejlépe bude, když k nám každý jednou najde cestu!
Co od Vás mohou čekat například školská zařízení?
I když třídní kolektivy nejsou cílovou skupinou projektu, určitě máme široké pole působení. Připravujeme informační schůzku pro učitele na 7. září, kde bychom rádi dali dohromady alespoň skupinku spřízněných duší pro další spolupráci.
Pokud mě paměť neklame, byl jsem na čtyřech podobných schůzkách s jinými subjekty a myslím, že stačilo. Jste si jistý, že první zářijový týden nějakou spřízněnou duši mezi učiteli najdete?
Každý z nás jistě už úspěšně ztratil dost času na otřesných vzdělávacích, kulturních či sportovních akcích. Za největší prohřešek našeho systému všeobecně považuji „mrhání“ tvůrčím potenciálem lidí. Za léta strávená v ochranářském prostředí vím, že nemá cenu se nabízet orgánům státní správy pro území CHKO, stejně jako účastnit se závodů, kde Vám neumějí změřit čas nebo spočítat kola jako na Zlaté tretře. Přesto si myslím, že se najde několik fandů ekologické výchovy, které nezajímá jen „nový vkus“ a aktuální slevy v obchodní síti. Pokud neoslovím Vás, možná se to povede v případě Vašeho kolegy.
K rozšiřující činnosti Orseje patří péče o handicapované živočichy. Hodně se toto léto hovořilo o poštolkách, kterých do muzea nanosili občané velké množství. Změnila se situace po výzvě v médiích? Jací ostatní živočichové Vám poslední dobou prošli rukama?
Opravdu jsme v červenci telefonovali do Týnce skoro denně. V Dolním Týnci je totiž profesionální záchranná stanice, u nás jsou zvířata jen po nezbytně nutnou dobu. Výzva v médiích určitě zabrala a přinášených zvířat ubylo, na druhou stranu mě mile překvapilo, že mnoha lidem není osud nějakého opeřence lhostejný. „Klienty“ naší stanice byli ptáci, konkrétně poštolky, rorýsi a káně. Snažili jsme se pomoci i při překvapivém nálezu zraněné vydry u Kamenického Šenova.
Určitě máte i nějaký zajímavý zážitek ...
Co je zajímavé pro mě, může být pro Vás nuda a naopak. Zážitkem pro mě je, že se nám podařilo několik malých poštolek vypustit v klášterní zahradě, ze které po menším zakroužení v pohodě odlétly. Pokud už poštolka nemá prachové peří, je plně „letuschopná,“ jen jí to třeba na první pokus nevyjde. A zdá se nám, že se sem poštolky zase zalétnou podívat.
Jak jste se vůbec k této práci dostal?
Po dvaceti letech pedagogické praxe jsem loni odjel na půl roku do Anglie, po návratu jsem se rád zúčastnil výběrového řízení na práci, která je blízká mému celoživotnímu směřování.
Zabýváte se i monitoringem lokalit chráněných organismů. Prozradíte čtenářům i-novin, které místo na Českolipsku je Vaše nejoblíbenější?
Krásných míst je na Českolipsku velmi mnoho a my si to často ani neuvědomujeme. Až budete koukat na zbytečné parkoviště pod Panskou skálou, počítat z Klíče nebo Hvozdu další obří paseky, budete jen z paměti lovit vzpomínku, jak pěkné to tu dříve bylo. Já osobně zajdu několikrát ročně do údolí Pekla, místo u Cvikova si nechám sobecky jen pro sebe.
-----------------
Almou mater Jiřího Stránského byla Pedagogická fakulta v Ústí nad Labem, kde v roce 1986 absolvoval aprobaci ruština - zeměpis a v roce 2000 angličtinu. Osm let byl učitelem na střední škole a dvanáct let na škole na základní. Poté pracoval v Anglii jako pečovatel. Ve volném čase ho nejspíše potkáte v přírodě nebo na nějakém zajímavém místě či akci.
Zde odkaz na www stránky Orseje.
