Tydlety cigára

Pět let nekouřím. Případným zájemcům bych chtěl sdělit tohle: fakt to nejde očůrat. Musí se to jednou provždy típnout, skončit natvrdo z minuty na minutu, naférovku protrpět. Není to zas tak strašný, ostatně hulil jsem krabku od denně skoro od 15 (byla to velká a vášnivá láska na první šluknutí), a pak už nikdy nezačít.

Hlavně si nemyslet, že se to „jakože“ omezí, půjde to postupně, s elektronickou cigaretou, náplastmi, žvýkačkami. Nesmysl, akorát zasponzorujete farmaceutický průmysl. Je to v hlavě a musí se chtít, ale opravdu chtít. Pomůže jenom silná vůle.

Až se vám to povede, tak samozřejmě ztloustnete, ne hned, zákeřně až tak za rok za dva, a půjde to blbě a hlavně pomalu dolů, zvlášť takhle k stáru, po čtyřicítce. To by jeden nevěřil, kolik se najde lidí, kteří Vám s trpitelským výrazem a více či méně hranou starostlivostí položí otázku, zda jste se trochu nespravili, ačkoliv dobře vidí, že jste tlustí jak prase a ptali se vás tento týden již čtyřikrát. 

Ale jednou takhle půjdete, ucítíte neznámou vůni, a zjistíte, jak krásně voní lípy a jasmín (pro puntičkáře, já vím, je to pustoryl), což jste možná cítili v dětství, ale to vám bylo tehdy šumafuk, nebo jak překvapivě chutné může být obyčejné jablko nebo čerstvý chleba s máslem, míněno opravdový chleba s opravdovým máslem. Po letech si už s nostalgií vybavíte ranní záchvaty kašle, kdy vám lezly oči z důlků, neboť jste si museli dát ihned nalačno, pokud jste rovnou nehodili šavli. Ty ušetřené dva, tři tisíce dá stranou měsíčně málokdo, ale fakt se neztratěj. Stojí to za to!